|
|
Metafikční vyprávěcí strategie dvou Cervantesových novel
Krátká, Tereza ; Holub, Jiří (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Cílem práce je postihnout hlavní funkci metafikčního vyprávěcího postupu ve dvou povídkách Miguela de Cervantese - Podvodný sňatek a Rozhovor Scipiona a Berganzy. Text se nejprve zaměřuje na kompozici obou povídek, podrobně jsou analyzované zejména jejich vyprávěcí roviny. Další část práce tvoří rozbor literárních aluzí, které jsou vzhledem k žánru, jazyku nebo stylu povídek relevantní pro interpretaci metafikčního vyprávění ve vztahu k období nadcházejícího baroka. Narativní struktura povídek je dále konfrontována s Cervantesovým románem Don Quijote, který je založený na principu stejné vyprávěcí strategie jako povídky. Autorka dochází k závěru, že primární funkcí Cervantesova metafikčního vyprávění je možnost interpretace otázky pravdy vzhledem k baroknímu literárnímu smýšlení 17. století ve Španělsku. Práce je přínosná zejména v představení podrobného narativního schématu povídek, které chybí ve většině teoretických prací, jež se kompozicí Příkladných novel zabývají. Klíčová slova: Miguel de Cervantes, Rozhovor Scipiona a Berganzy, El coloquio de los perros, Podvodný sňatek, El casamiento egañoso, metafikce, intertextualita, věrohodnost, narativní strategie.
|
|
| |
|
|
Postmodernism in British and American comics : postmodernist overtones in the works of Alan Moore and Grant Morrison
Holub, Martin ; Ženíšek, Jakub (vedoucí práce) ; Chalupský, Petr (oponent)
Cílem této diplomové práce je rozbor a analýza postmoderního podtextu v comicsovém médiu. Práce se zabývá jak postmoderním obsahem v comicsu, tak jeho možnostmi a atributy v roli postmoderního média. První část práce nahlíží obecně na comics jako médium, a na základní prvky postmodernismu, jako jsou dekonstrukce, metafikce a intertextualita, v jeho kontextu. Druhá část práce se zabývá vybranými postmoderními díly významných comicsových autorů: Alana Moorea, a Granta Morrisona. Klíčová slova Comics, comicbook, grafická novela, postmodernismus, metafikce, intertextualita, kontinuum, narace, binární opozice, dekonstrukce, superhrdina, autor, dílo, Watchmen, Animal Man
|
|
|
Narrative Structures in Virginia Woolf's Shorter Fiction
Kovačeva, Elizabet ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
práce Jedním ze základních principů modernismu bylo zpochybňovat existující kultucní normy a tradice, překonávat je, či se jich zcela zbavovat. Potřeba inovace se dotkla i žánru povídky. Virginia Woolf patřila mezi průkopníky modernistické povídky, přestože je její žánrová tvorba často přehlížena v porovnání s jejími romány či s jinými autory povídek, např. Katherine Mansfield či Jamesem Joycem. Tato bakalářská práce se zabývá narativními strukturami v krátké próze Virginie Woolf. Opírá se o předpoklad, že kvůli vzájemné tematické propojenosti není možné číst, pochopit a docenit povídky Virginie Woolf zcela odděleně od jejích románů, zároveň je však potřeba umět vnímat jejich kvalitu nezávisle na týchž románech, jelikož se jedná o dva rozdílné literární žánry. V úvodu je představen kulturně-literární kontext doby, ve které Woolf žila a tvořila, s důrazem na její obeznámenost s Čechovem a prvními postmoderními malíři. Náplní kapitol 2 a 3 je pak naratologická analýza čtyř povídek - "Mrs Dalloway in Bond Street" (Paní Dallowayová na Bond Street), "Nové šaty," "Blue & Green" (Modrá a zelená) a "Nenapsaný román." První část druhé kapitoly se zabývá intertextualitou v "Mrs Dalloway in Bond Street," Cílem je porovnat povídku s úvodní částí Paní Dallowayové. Oba texty jsou geneticky propojené a na...
|
|
| |
|
|
Od metafikce k sebereflexivnímu vyprávění ( Teorie a praxe sebeodhalující fikce v české literatuře)
Trpka, Vladimír ; Trávníček, Jiří (vedoucí práce) ; Češka, Jakub (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Od metafikce k sebereflexivnímu vyprávění Teorie a praxe sebeodhalující fikce v české literatuře Mgr. Vladimír Trpka Abstrakt Disertační práce se zabývá metafikcí jako klíčovým teoretickým konceptem ovlivňujícím jak teoretické uvažování o sebereflexivitě v narativní fikci, tak interpretaci a výklad vývoje sebereflexivních postupů v literatuře. Hlavním cílem je na základě analýzy nejvlivnějších teoretických přístupů k narativní sebereflexivitě navrhnout taková pojetí metafikce a sebereflexivního vyprávění, která by bylo možné uplatnit při analýze sebereflexivních postupů v české narativní fikci. Teoretická část se soustředí na prozkoumání vtahu mezi metafikcí a narativní sebereflexivitou. Metafikce je nahlížena jako pojem, který sice nahradil starší pojem sebereflexivního románu (self-conscious novel), ale zároveň ho přizpůsobil postmodernímu pojetí fikce. Pojetí fikčnosti v teoretickém konceptu metafikce má přímý vztah k postmodernímu diskurzu, ve kterém se tento pojem zrodil. V dosavadních přístupech k metafikci se proto nachází explicitně formulovaný nebo skrytý vztah ke konstruktivistické filozofii jazyka, performativitě a k tezi o jazykové povaze naší reality. Jestliže tedy současná naratologie do typologie sebereflexivity zavedla dichotomii metanarace a metafikce, je potřeba pojetí metafikce upravit...
|
|
|
Interpretace románu Spas Ivana Matouška
Malá, Lucie ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Málek, Petr (oponent)
Diplomová práce pojednává o románu Spas Ivana Matouška vydaném roku 2001. Po popisu kompozice a času vyprávění následuje charakteristika ironického sebevědomého vypravěče a jeho vztahu k fiktivnímu světu a hlavní postavě. Interpretace využívá některých podnětů z teoretické práce o ironii Vladimira Jankélévitche a porovnává jeho pojetí ironie s pracemi Paula de Mana. Výklad se také opírá o teorii sebereflexivity a metafikce Lindy Hutcheonové a koncept mise en abyme.
|
|
|
Metafikční vyprávěcí strategie dvou Cervantesových novel
Krátká, Tereza ; Holub, Jiří (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Cílem práce je postihnout hlavní funkci metafikčního vyprávěcího postupu ve dvou povídkách Miguela de Cervantese - Podvodný sňatek a Rozhovor Scipiona a Berganzy. Text se nejprve zaměřuje na kompozici obou povídek, podrobně jsou analyzované zejména jejich vyprávěcí roviny. Další část práce tvoří rozbor literárních aluzí, které jsou vzhledem k žánru, jazyku nebo stylu povídek relevantní pro interpretaci metafikčního vyprávění ve vztahu k období nadcházejícího baroka. Narativní struktura povídek je dále konfrontována s Cervantesovým románem Don Quijote, který je založený na principu stejné vyprávěcí strategie jako povídky. Autorka dochází k závěru, že primární funkcí Cervantesova metafikčního vyprávění je možnost interpretace otázky pravdy vzhledem k baroknímu literárnímu smýšlení 17. století ve Španělsku. Práce je přínosná zejména v představení podrobného narativního schématu povídek, které chybí ve většině teoretických prací, jež se kompozicí Příkladných novel zabývají. Klíčová slova: Miguel de Cervantes, Rozhovor Scipiona a Berganzy, El coloquio de los perros, Podvodný sňatek, El casamiento egañoso, metafikce, intertextualita, věrohodnost, narativní strategie.
|
|
|
Fin-de-siècle Elements in Flann O'Brien's Novel The Third Policeman
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Wallace, Clare (oponent)
Práce se zabývá podobnostmi mezi románem Flanna O'Briena Třetí strážník a literaturou fin de siècle, přesněji dekadentní literaturou a literaturou rané avantgardy. Fakt, že kromě metafikce se O'Brienův román nezabývá estetikou (ani co do formy, ani co do tématu) nijak neruší přítomnost fin-de-siècle prvků nebo strategií v něm; prvky se pouze mění a přizpůsobují se tak novému prostředí. Mnoho z nich vyznívá ironicky, jiné aktivně přispívají k metafiktivnímu vyznění románu. První kapitola vysvětluje podobnosti mezi Třetím strážníkem a fin-de-siècle literaturou obecně. Soustředí se převážně na dekadentní literaturu a její ústřední téma "nepřirozenost." Nepřirozenost se objevuje v různorodých podobách - vynalézavost, umělost i přetvářka. Nepřirozenost se nachází i v postavách samotných a dokonce (v souladu s metafikcí románu) i v podobě O'Brienova pekelného světa, kde se vypravěč ocitne. Objevování a pociťování různých forem nepřirozenosti jde ruku v ruce se smyslovými vjemy a na to také kapitola odkazuje - Třetí strážník pozoruhodně reflektuje popisy smyslových prožitků známé z fin-de-siècle literatury. Společensky vnímaná nepřirozenost se promítá také do fin-de-siècle motivů zženštilosti a sexuální nekonvenčnosti - oba druhy se objevují v O'Brienově románu a dostávají specificky absurdní ráz. Druhá...
|
|
|
Role pisatele ve vybraných autotematických románech
Šulcová, Eva ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Role pisatele ve vybraných autotematických románech Bc. Eva Šulcová Abstrakt Diplomová práce se zabývá žánrem autotematického románu. Jejím cílem je poznat různé vnitřní motivace užití autotematické techniky a popsat roli pisatele. V první části jsou shrnuty teoretické poznatky o tomto žánru a formulovány charakteristické znaky autotematického románu (zdůrazněná zprostředkovanost vyprávění, reflexe kreativního aktu, osobnost pisatele, problematizovaný vztah reality a fikce), které byly dokázány na příkladu románu Penězokazi Andrého Gida. Druhou částí je interpretace tří autotematických románů směřující k analýze subjektu pisatele a popisu funkce autotematičnosti vzhledem k smyslu díla. Pro Gida je autotematičnost prostředkem k zobrazení rozporu skutečnosti a klamu, čímž odhaluje a odsuzuje společenskou přetvářku. Ke znázornění polarity i prolínání fikce a skutečnosti užil autotematického žánru také Řezáč ve svém Rozhraní, aby se na tomto pozadí mohl odehrát příběh o hledání vlastní identity a pravdy prostřednictvím umění. Čapkovi dovoluje autotematičnost víceperspektivní zpracování syžetu, které má být metaforou rozdílných noetických principů. A pro Kantůrkovou je autotematický román žánrem poskytujícím tvůrčí svobodu a možnost tematizovat tvorbu, která je pro ni aktem záchrany. Pisatel, který zpravidla...
|
host ::
RSS.